Je vzestup a životní mistrovství touha a cesta srdce?

Přestože se někdy zdá, že touha po vzestupu nebo životním mistrovství je touha našeho srdce, často je to spíše hra naší mysli. Naše mysl miluje tyhle hry, kdy sebe i druhé ženeme za mistrovstvím v čemkoli nebo o svém posunu snažíme různými způsoby přesvědčit sebe i ostatní.

Samozřejmě nám pak mysl dá i řádně sežrat, když znenadání zjistíme, že nevykazujeme znaky očekávaného posunu nebo nám to kazí nemistrovství druhých a představy životního mistrovství se ztrácí v mlze, ne-li za devatero horami a místo do oblak nás to vrhá do depky, znechucení nad životem nebo třeba somatizací. A pak se to zase obrátí a my si užíváme představ, že teď už jsme "jinde" a ponaučení a míň outsidři a více mistři ;-)

A cokoli se zdá, že nás k tomu vysněnému mistrovství, vzestupu nebo dokonalému světu dopomůže, to chceme a nejpozději hned. A když to nemáme nebo se vnější svět nebo třeba naše fyzické tělo nemění dle našich představ, tak snadno zase propadneme kamsi, protože bez toho, na co jsme se upnuli, se to zdá všechno v háji.

Tímto nechci nikoho shazovat ani nic podobného, jen trochu zvědomit duální houpačku našeho vnímání, do které sami usedáme, necháme-li se vtáhnout do hry "od zlu k dobru", "od pádu k vzestupu", "od nedokonalosti k dokonalosti", "od učenci k mistrovi".

Ulpívání na našich obavách o nedostatečnosti naší nebo druhých stejně jako na představách o mistrovství, vzestupu či dokonalosti jsou vzorce a programy naší mysli a často tvoří propast k energii našeho srdce a přítomnosti..

Za foto děkuji Moni Hruška ♥

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli

Facebook

Twitter